Vodácká Sázava 2010


Přišlo to jako blesk z čistého nebe, kdy na mobilu přistála smska od Toma, že prý jestli nechceme na vodu. No proč ne, kývli jsme na to a dobře jsme udělali. Těch 5 dnů, během kterých jsme urazili něco okolo 80km, stálo opravdu za to. Byla to směs pohody při slunění, kochání se přírodou na voleji, až po smrtelné křeče, zimu a vysílení v peřejích a zdivočelých jezech.

Začalo to nějak takhle.

Podvečer prvního dne jsme se já, Lenka, Tom, Jana, Honza, Martina, Káťa a Martina (teď blonďatá) sjeli vláčkem do kempu v Kácově. Našli jsme plac, postavili stany a vydali se na druhý břeh Sázavy do místního pivovaru, kde na nás čekal Petr, Lukáš, Kuba, Michal a Olga. „Popíjeli“ jsme pivo Hubertus za 12 Kč kus, bez následků. První den se nikomu moc spát nechce a tak jsme ještě  zlikvidovali pár piv u řeky a zprovodili ze světa zbytek Becheru s tonikem. Spánek nakonec přišel.

Probuzení do krásného dne. Slunce začínalo pomalu, ale jistě připalovat. Na vodě, jak to teď chápu, se snídá pohromadě. To nám ale tehdá nedocvaklo 🙂 Čekání na lodě. Iniciativně (já, Lenka, Tom a Jana) jsme se vydali za loděmi, zatímco ostatní si prostě počkali, až jim je přivezou. Chybami se člověk učí. Kupodivu se nám povedlo naše objemné zavazadla přebalit do sudu a lodního pytle. Důkaz toho, že zázraky se dějí každý den. Stáhli loď na vodu a poprvé ve svých životech jsme s Lenkou usedli do této vratké, žluté, umělohmotné  kánoe zované Vydra. Zakymáceli se a vyděšeně na sebe pohlédli.) Naštěstí v té části je Sázava volej, takže jsme měli učící proces poměrně klidný a bylo na něj dost času, takže po půl dni na lodi už jsme se dokázali pohybovat žádaným směrem a to dokonce i do stran 😀 Následoval klidný prosluněný zbytek dne a kochajíce se přírodou jsme pluli v dál. Až navečer jsme zakotvili v kempu. Postavení stanů a hurá směr bufet a pivo. Ovšem tento bufet nebyl jen tak ledajaký bufet, byl to bufet s frontou, kterou tvořili za všech okolností vždy minimálně 3 lidé, v maximu dosahovala skoro 14-16 lidí. Pivo se začalo nakupovat dávkově a to po minimálně 2 kusech. Zdlábli jsme nějakou sekanou a smažák, popíjeli, kecali a bylo dobře. Únava zavelela. Spánek byl občasně přerušovaný opilými hlupáky hrajícími se s vuvuzelou.

Jak už jsme si zvykli, probudilo nás sluníčko. Povinná snídaně zalitá pivním chlebem. Zabalit, namazat pořádně opalovacím krémem, slunce začalo neuvěřitelně pražit, a hurá zchladit na vodu. I v této části je Sázava naprostý volej a tak jsme mohli dál pilovat umění pádlování.) Začalo se pomalu zatahovat. Oběd se realizoval v hotelové restauraci s obsluhou obsluhující rychlostí zamrzlého blesku. Pivo jsme dostali po čtvrt hodině a na jídlo jsme si museli počkat dobře přes hodinu. No co, hladový si počká. Slunce peklo jako o závod a my se po tom voleji vydali dál. Zázemí na noc jsme našli v luxusním kempu. Zapadli jsme do centrální restaurace, kde obsluha byla nehezký vtip a kuchař byl pravděpodobně spící princezna. Martina (Honzova) přes hodinu čekala na jídlo, po době přišla obsluha, že už to co si objednala nemají a tak si musela objednat něco jiného, nakonec objednávku zrušila, no mazec. Začalo pršet a tak nás čekala vlhká (až mokrá) noc.

Ráno katastrofa. Chcalo jak sviňa. Úplné provazy vody. Ani nos se nedal vystrčit. S Tomem jsme převezli auto do Píkovic, abychom se pak měli jak dostat zpátky do Čerčan. Cestou se zdálo, že prší snad jen v Čerčanech. A kolem 11-12 hodiny se počasí nakonec trochu umoudřilo i pobalili jsme a vydali se opět o kousek dál. Vody bylo dost, už to nebyl takový volej jako předešlé dny. Poprvé jsme loď přes jez stahovali a na vodě se to víc houpalo.] Obědvali jsme v super restauraci. Před hajzlíkama bylo zvracítko, to je okachlíkovaný výklenek ve zdi se zazděným pisoárem, zrcadlem a splachovadlem, určitě dost užitečné udělátko.) Navečer se zamračilo, ale stihli jsme doplout do kempu v Čerčanech, což byl travnatý plácek vedle hřiště místní základní školy. Rozbili stany a vydali se za jídlem. Zakotvili jsme v kulturním domě, objednali jídlo a čekali na zbytek posádky. Když konečně dorazili a chtěli si objednat jídlo, bylo jim sděleno, že je již po 9-té hodině a to že už nevaří, takže někteří se vydali o dům dál a ostatní to přešli se skřípějícími zuby a nakládaným hermelínem nebo utopencem. Pojedli jsme, popili a spát. Zázemí na noc jsme našli v luxusním kempu. Večer přišla bouřka, práskalo to sem tam tam sem hromy blesky. Jen jsme čekali, kdy se ty břízy nad námi zlomí a udělají z nás hromádky neštěstí.

Probudili jsme se do zamračeného, studeného, přeháňkového rána. Zpestřením byla procházka na nákup základních surovin (chápej chleba a rum) do města. Posnídali jsme, pobalili, nakoupili a vypluli. Na vodě nás chytla průtrž mračen, z nebe chcaly provazy vody. Nic moc příjemného, ale k vodě to jak jsem zjistil patří. Tak jsme se zastavili v jednom nábřežním bufáči na grog pro zahřátí, pomohl. Dlouho to netrvalo a dopluli jsme do kempu v Týnci nad Sázavou. Nastala rutina, vytáhnout lodě, odstrojit, převrátit, poskládat, složit stan, vyplnit ho karymatkama a spacákama. Šikulka Olga stihla rezervovat stoly v restauraci u kempu (bikesport centrála) a tak se šlo dlabat, bo hlad byl při absenci oběda opravdu opravdu velký. Prostředí příjemné, vyhřáté pecí na pizzu, obsluha super. Většina z nás se dopouštěla úplného obžérství. Tak kupříkladu já měl absolutně skvělou mňam pizzu a na to sem splácal obrovský zmrzlinový pohár 🙂 Když už bylo horko nesnesitelné, přesunuli jsme se ven a hráli městečko Palermo. Kde Lukáš překvapil právnickou sebe-obhajobou proč že to není vrah a že je katány a že ho zamordovat nemůžou 😀 stejně ho zabili, ale řeč to byla obdivuhodná. Nasyceni a unaveni jsme spokojeně ulehly ke spánku (už žádná vuvuzela).

Světe div se, poslední den nás probudilo sluníčko. Snědlo se co zůstalo, pobalilo a hned za kempem nás čekal první jez onoho dne. Vody bylo dost. Sázava přestala býti volejem a proměnila se v (pro nás vodácké prvňáčky) divokou řeku. Každý následující jez se zdál být horší a divočejší. Pak to přišlo, moc jsem riskoval a najeli jsme na jez příliš pomalu a co se nestalo, prostě jsme se cvakli. Bylo to pro nás s Lenkou první cvaknutí v životě. Nic moc příjemná zkušenost, ale nutná k tomu, aby člověk k vodnímu živlu získal respekt. Zachránil nás Michal s Káťou. Dostali jsme loď ke břehu, odstrojili, převrátili a všechnu vodu vylili. Zase to všechno přivázali a vydali se dál. V člověku to zanechá pachuť strachu a od té doby jsme s ním bojovali až do konce a nutno podotknout úspěšně 🙂 Peřeje začaly být divočejší, loď sebou mlátila skákala víc a víc, až nás jednou takhle jedna vlnka převalila nalevo a BUM cvakli jsme se podruhé. Cvaknou se v peřeji není vůbec nic příjemného, proud je silný, samý velký balvan a spoustu šutrů pod vodou ani není vidět. Tak se tak držíme převrácené lodi v proudu, Lenka vepředu a já vzadu drže obě pádla a snažíce se vymotat z provazu do kterého se mi zachytila noha. Docela nás to o ty kameny domlátilo, Lenka to odnesla modřinama a já i pár lišejema. Nakonec sem podal pádla Krystýně a pomalu jeme se snažili doplavat v tom hnusném proudu s lodí k břehu. Všichni nám pomohli loď obrátit a dostat z ní vodu. Na vodě jsou opravdu skvělí lidé. Bez nich bych si podobný výlet nedokázal představit. Tohle bylo naše poslední cvaknutí. Pak už jsme z posledních sil překonaly poslední část cesty peřejemi a vítězoslavně dorazili do Píkovic, kde celou akci při odevzdávání lodí zakončil lok rumu, hromadné foto, rozloučení a pak se lidi zase rozjeli do všech světových stran.

Těla bolela, ale větší byla radost z toho, že jsme to dokázali a zároveň poznali skvělé lidí.

Zkušenosti jsou nepřenositelné a tohle si člověk opravdu musí zažít, aby pochopil.

Nakonec i hlášku „Mám líného háčka“ jsem změnil na „Mám šikovného háčka“ 😀

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s